Voda – životně důležitá surovina. Získáváme různými způsoby: čerpáme ji z povrchových zdrojů, z hlubokých vrtů, případně složitě odsolujeme mořskou vodu. Činíme tak proto, abychom mohli využívat její účinky na živé organismy. Vodu rozvádíme a rozvážíme všude tam, kde žijí lidé. Ve vyspělých státech ji přivádíme potrubím na vzdálenosti mnoha desítek kilometrů.
Přemýšleli jste ale někdy o tom, zda by tato kapalina nemohla být přiváděna ke spotřebitelům i bez trubek, koryt a dalších pevných (a drahých) materiálů? Naplnění této myšlenky můžeme v dohledné době považovat za těžko realizovatelné, položme si však otázku: „Je možné na dálku vychýlit směr proudu tekoucí vody?“.
A protože my nezůstáváme u nezodpovězených otázek, ale vymýšlíme a zkoušíme různé možnosti, jak daný problém vyřešit, pustili jsme se i do této zapeklitosti. Protože si některé bystré hlavy vzpomněly, že při česání se vlasy přitahují k hřebenu, polyethylenový sáček se nechce oddělit od skleněné desky a kalhoty či sukně se nám „lepí“ na nohy, vytvořili jsme si hypotézu, že tajemná síla přitahující vlasy, zvládne vychýlit i proud vody. To znamená, že proud vody se bude vychylovat působením elektrostatické indukce.
A tak jsme třeli různé předměty (PVC trubka, umělohmotné pravítko nebo lžička) o kožešinu/vlněnou látku, čímž jsme je zelektrovali, následně je přiblížili k proudu vody a pozorovali vychýlení proudu vody. Fungovalo to!
Zajímavé ale bylo, že někdy došlo k odpuzování a jindy k přitahování proudu vody a zelektrovaného tělesa! A tak jsme zkoušeli zelektrování mnoha dalších předmětů denní potřeby, zkoumali triboelektrickou řadu, které faktory ovlivňují vznik elektrostatického náboje, jestli to funguje i s destilovanou vodou apod. Holky většinou nejvíc zajímalo, proč jim po použití kondicionéru nelétají vlasy a proč při praní s aviváží se jim nelepí sukně na punčocháče. I to jsme si vysvětlili.